Sedím s Jendou Zatloukalem na zídce oddělující velký dvůr od hřiště zemědělské školy.          „Ty Jendo,  naučíš mě kouřit ?“ zeptám se nesměle. „Řek sem, že mi máš říkat Hans. A už máš chlupatý péro ?“ odpoví a přehodí stéblo trávy z jednoho koutku úst do druhého. „Trošku jo,“ kontruju.

            „Kecá,“ vloží se do toho Olda. „Je to mlíčňák.“ Ale to už stahuju kalhoty i s trenýrkama. Jenda, teda Hans, z několika centimetrů prohlíží hebkou kůži kolem mého pinďoura. „No jo, něco už tam raší,“ uzavře  debatu vytažením Startek. Jednu vyklepne  a nabídne mi. Vděčně vytáhnu cigaretu, vložím si ji do úst. Olda škrtne zapalovačem a připaluje mi.“Musíš tahat a ne foukat vole,“ směje se  Hans a dá mi výchovný pohlavek, až mi cigáro vypadne z pusy. Pomalu se kutálí k okraji zídky. Zachytím je na poslední chvíli a znovu strčím do úst. Tentokrát tahám. „Musíš šlukovat vole,“ poučuje mě Olda. Sám si taky zapálí.

            „Takhle se to dělá,“  předvádí šlukování. Nechám se inspirovat, potáhnu modrý dým do plic, až se mi zatočí  hlava a rozkašlu se. Kluci se smějou a mně je blbě. Hans mi cigáro vezme, štítivě se na něj podívá. „S to celé poslintal prase,“ pronese. Následuje další salva smíchu.

            „Jarků, večeře,“  křičí z okna máma. „Mazánek musí papat,“ komentuje to Olda. Ale to už slízám ze zídky a utíkám domů. „Kluci, za chvíli přijdu jo?“ křičím za nima.

            Doma rychle zhltnu chleba se sádlem a cibulí. „Mami, jdu ještě ven,“  prohodím v předsíni a už peláším. Máma za mnou něco křičí, ale nerozumím ji. Vyběhnu na dvůr. Kluci už na zídce nejsou. Zklamaně kopu do šutrů.

             „Psss,“ ozve se od šopy v rohu dvorku. Je to Hans. Vykukuje z díry mezi fošnama a mává na mě. Okamžitě tam běžím. Vlezu dovnitř. Vedle uhlí je několik dřevěných bedýnek kolem otřískaného stolu, který táta asi před rokem vyhodil. Na jedné z bedýnek sedí Olda a vedle něj nějaká holka. Je starší než kluci.  „ Co čumíš vole?“ řekne to milé děvče. Dnes už potřetí se mi všichni smějí. „To je moje buchta, jmenuje se Dáša,“ ukazuje Hans na tu holku. „Ahá,“ dostanu ze sebe a překvapeně zírám. Tak Hans už má buchtu, pomyslím si

              Olda mi nabízí cigáro.“Už sem dneska měl,“ odmítnu ho frajersky. Hans na mě spiklenecky mrkne, jakože jsem dobrej. „Děcká, co budem dělat?“ zeptá se Dáša a vzápětí navrhne: „zahrajeme si flašku.“ Nechápavě se na ni podívám. Postřehnu záblesk v Oldových očích. Hans jen přikývne. Posadíme se kolem stolu, Olda odněkud vytahuje flašku od sodovky a roztáčí ji.  Nejdříve se oťukáváme, sundáváme boty a tak. Pak najednou Olda řekne Dáši: “dej Hansovi pusu.“ Dáša se nenechá přemlouvat a vlepí jí Hansovi. 

             Pak se znova oťukáváme. A najednou Hans říká Dáši: „dej tady Jerrymu hubana“. Dáša nejdříve jakože s mladejma se nelíbá a podobně. Ale další fant už bez újmy nemůže dát a tak se ke mně naklání a vlepí mi hubana. „Tak to ne. Myslel sem francka,“ není Hans s výkonem spokojený. Dáša se chvíli ošívá, ale nakonec souhlasí. Vidím Oldu, jak nás sleduje s otevřenou pusou. Naposledy jsem francka viděl v sobotu. Ale jenom kousek, než mě táta vyhodil od televize. To musím zvládnout, říkám si a jdu Dáši s obličejem naproti. Cítím, jak mi mezi rty cpe do pusy jazyk. Tlustý, nechutný a ještě k tomu vlhký špalek. Mám ho v puse, dělá se mi trošku špatně, ale držím. Teda, co na tom všichni vidí,  pomyslím si. Dáša začíná jazykem kroužit. No to je hnus. Prudce se od ní odtrhnu. Vidím Oldu, který pořád hledí s otevřenou pusou. Hans se spokojeně směje.  „Jarků, domů,“ křičí z okna máma. „Ahoj, zejtra po škole, jo ?“ rozloučím se a už beru schody po dvou.

            Než usnu, tak ještě dlouho přemýšlím, že už jsem vlastně trochu jako Hans a taky mám buchtu. To až řeknu klukům ve třídě.