tři_černí_mravenci (Občasný)

nemá to začátek a konec...ale spíš takovou stavbu, že uprostřed je ta první báseň a z ní do stran vycházejí ty ostatní...v podstatě šest možností , ne šest střípků jedné mozaiky...někdy si vyloženě odporují, někdy na sebe navazují nebo se v některém místě prolínají...ale to nám přijde že je v pořádku...my se spíš ptáme, hledáme...tou první básní jsme si jistý, proto taky z ní tak vycházíme, přijde nám to jistější než někde začít a někam se posouvat, to můžeme snadno sklouznout úplně mimo...takhle v podstatě pro někoho sedmá báseň může bejt dobrá, i když pátá a šestá mu neříkají vůbec nic...no...s tím se počítá, že někdo se někde nechytá...

ale my už tohle dílko začínáme pomalu, ale jistě nenávidět..dáme ho na čas k ledu a pak se uvidí...rádi bychom, aby bylo jakoby pokračováním země-vzduchu...no...nevíme...