Slyšte, hrající si křídlo kachny. Jako vesmír si klekáte pro brýle, na nichž se odráží záda nejstarších houslí. A ta záda prošedivělá, jako vázaný verš, touží po hře…Polknete kouř, jak jde před mými ústy, táhne se a jako sloní zuby škrábe ocasem o kovy .Sněžte prsty na struny nejstarších houslí a smyčec sevřete jako mech a stranou vyprameňte tón, který by jako blesk projel a přeťal motýla. V útulném moři kovu  jen silně podlehnete vášni, podobni taktovce hrající na housle a měkčící éter ňader Afrodite.. A jako chůze niněry pod tíhou hudby, měňte se v měkčí nerosty s ňadry a ústy…            

                                                           Potkáte posluchačky flory