vpíjí se louže

z kapek slz

do klapek

hrajících

černě a bíle

střídavě stojící

nehrají prsty

ale chvíle večera

černý samet

tys byla ta holka

co mámila

nad hlavou

upíjela

pohár nálad

až se setmělo

nebylo vidět

tóny klavíru

sklenice stekly

jako dušičky

do mých bot

a tvých šatů

jen jeden

vysoký tón

zničil světlem

naši intimitu

byla nalezena

hromádka střepů