V krajině za mým zrcadlem
                         je odvanuté dětství.

                 Znám jeho vůni,              
                       čerstvý vítr, tanec trav...
              Já ti ho věnovala,
                             ještě naposledy
                                                         se tam s tebou vrátila,
 
                                         průzračně důvěřivá
                                  a chystala se ti dát 
                                                          krásu toho, co je
                                                          DOOPRAVDY......                                                        
                                                                                                           


                                                       
Jenomže jsem netušila,
     že ty jsi dětství ZAPOMNĚL,                                                   
že jsi ztratil
       OPRAVDOVOST...        


        
Teď už vím,
 že do dětství
   odřených kolen
    se nemá chodit jinak,
       než ve vzpomínkách...
          Protože zakutálené kuličky,
                 se kterými se kdysi
                     tak snadno vyhrávalo,
                        už nikdy nenajdeme.