vítr dostal oděv
z aluminia
zlehka zavál
hotov nezastřelit slunce
hlínu podal vzhůru
a pařez
misku citrónové kůry
na oltář železitých půd

hluboko pod stromy

...

vypukl nový život
sotva jsem povila dráčka z plastiku
vymyl mi rány tmavěmodrý plášť
snad deštěm nevím kde jsem byla
byl tam i smutek
a poražené dítě
a deset tisíc minut
stesků po chybách

některá měla více štěstí...

až já budu velká
budu před kostelem plnit sáčky se sny
se zlými sny
s drahými zlými sny
a jak od kamelotů
vzduchem ponese se
kupte si ráno
(z aluminia)
po kterém můra odplyne
po kterém všechno dřívější
se stane jenom snem