Jak kočička s pejskem spolu hospodařili

            Jednou přišel pejsek ke kočičce na návštěvu a řekl jí: “Milá kočičko, sousedko, známe se už tak dlouho, což kdybychom to spolu dali dohromady?“ Kočička se zamyslela nad pejskovou nabídkou a řekla si, nakonec proč ne? I nastěhoval se pejsek ke kočičce a měli se  dobře, jen v posteli jim to spolu neklapalo. Frustrovaný pejsek se zeptal kočičky: “Řekni, kočičko, co mám udělat, abych tě i v loži učinil šťastnou?“ Kočička mu odpověděla: „Víš, milý pejsku, mám tě opravdu ráda, ale patříš k jinému druhu, chvíli potrvá, než si zvyknu, nespěchej na mne tolik, uvidíš, že za čas se vše spraví.“

Pejsek se tedy obrnil trpělivostí, byl ke kočičce velice pozorný a ohleduplný, dokonce se jim podařilo zplodit malé zdravé kočkopejsky, oba se měli moc rádi, jenom ten sex pořád nebyl tím pravým potěšením… Navrhl tedy pejsek, že zajdou na poradu k moudrému medvědovi. Kočička měla pejska opravu ráda a chtěla mu pomoct a tak souhlasila. Poprosili tedy kmotru vránu, aby jim děti pohlídala a vydali se spolu do lesa k jeskyni, kde huňáč bydlel a svěřili se mu se svým pikantním problémem. Medvěd pokýval hlavou a po chvíli řekl: „Inu, těžká to věc, pes je pes, a kočka je kočka. To nepůjde nikdy dohromady, to by bylo proti přírodě i zdravému rozumu. Tady je jediná možnost. Pejsek si musí najít milenku svého druhu, pěknou fenku, však jich tu běhá spousta, a kočička se poohlédne po nějakém tom kocourovi. Nikdo nebude moct vyčítat druhému to, čím sám hřeší a žádný nebude trpět pod tíhou svědomí vědouce, že druhý činí stejně. Budete-li to konat s vědomím, že je to z lásky k druhému a pro dobro věci, nebude to nic špatného a budete šťastni až do smrti.“ Tak pravil medvěd a vrátil se do jeskyně.

Pejsek s kočičkou nad jeho moudrými slovy dlouho přemýšleli a pak si řekli, že jiného východiska stejně není a šli spokojeně domů. Pejsek se seznámil s jednou krásnou fenkou, která mu poskytla to, co potřeboval a stejně tak kočička si tu a tam užila s jedním urostlým kocourem ze sousedství. A rázem bylo po problému. Oba byli konečně šťastni, jak jim to medvěd předpověděl, vychovávali své děti a ve vzájemné lásce spolu dožili.

Jak čas plynul, děti dospěly a bylo na čase, aby se také poohlédly po nějaké samičce nebo samečkovi. Ale ouha! Nikdo nechtěl mít nic společného s tvory, jako byli oni. Ani pes, ani kočka, něco mezi tím, šel z toho strach. A tak, milé děti, zůstaly samy, možná se pokusily o nějaké to krvesmilné spojení, co jim taky zbývalo jiného…