|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Tíha údělu klesá níž a níž.
Spíš vedle mne a tížíš mne.
Chci ulétnout do noci, do tmy
před rozpadáním se v naší posteli.
Budík mlaská - odměřuje čas.
Každou nocí jsme blíž věčnosti,
každou nocí jsme více vedle sebe
a bojím se přiznat, že jsi dávno sám.
Tam, do té prázdnoty jen tam
třeba uložit tajné myšlenky
a nechat je přemlít do pravdy o mně.
Jsi tak blízký a vzdálený mým snům !
Lžu ti.
A ty tu ležíš, s rukou přes mé břicho,
zbytečný pro mne a přeci tak můj.
Co chci ? Nevím sama, já nevím.
Jen nechci se rozpadnout a nebýt.
Téměř jak umírající v tichém koutě
co tápe rukama v touze ještě být tělem
tak ty si přitahuješ mne
a skrápíš mi mé břicho.
Tak v pomalém pohybu bytí
v rytmu mlaskajícího budíku
v navyklém tempu
do rozpadu svých těl se milujeme.
|
|
|
