|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
29.1.2002-Praha
Nemůžu mluvit,nemůžu psát...
Děkuju za to,žes tu byl tak dlouho.Vážil jsem si Tě víc,než kohokoliv jiného!Dneškem pro mě zemřelo štěstí a pohoda.Neztratil jsem dědu,ztratil jsem smích,kamaráda,pravýho tátu a radost z následujících dní...Chtěl jsem Ti toho ještě tolik říct!Doufám,že mě teď někde slyšíš a víš,jak jsem Tě měl strašně rád!!!
Vše,cos mě naučil,na to vše budu vždy hrdý a budu to dělat dobře.Budu to dělat tak,abys na mě mohl být tam někde pyšný...
Už nikdy nenahodíme do stejné řeky,už nikdy mě neopravíš,když budu dělat věci špatně,už nikdy neuslyším příběhy,jež si tolikrát opakoval,už nikdy...Znal jsem na vzpaměť,věděl jsem,jaká slova budeš užívat,ale teď,teď bych je chtěl slyšet znovu-od Tebe!!!
Jsem rád,že to bylo tak rychlé...Byl jsi jeden z těch,kdo si to opravdu zasloužil!!!Chci mít dnes sen o Tobě,řekni mi naposledy nějakou historku!
Nevím,co bude,ale vím,že jestli jednou budu taky děda,chci dělat přesně to samý,jako si dělal Ty...
Dnes mi zemřel můj vzor.Je teď na mně,abych ve Tvém poselství šířit všude dobrou náladu zdárně pokračoval...
Byl jsi vyvolený.Tolik jsem Tě chtěl na "maturiťáku" představit svým nejlepším známým.Vím,že bych vedle Tebe stál vzpřímeně a byl bych nejpyšnější člověk v celé Lucerně,republice i galaxii...
Nashledanou,dědečku...
|
|
|
