Nit stříbrná

jakoby ze skla,

tmou se jemně třpytí

zpívá příběh niti,

která se ve tmě leskla,

ani na chvíli si neposteskla,

že není pouhou nití,

jež za první kapky rosy

upadne v náhlé zapomnění.

Stříbrná nit dobře ví,

že se západem slunce

jako mávnutím kouzelného proutku

znovu se objeví.

Zas bude stříbrná a lesklá,

silná jako noci předešlé.

Opět se bude tvářit stejně tajemně.

Měsíc pak přešije

vše z temné na světlé,

dříve než se jí bť jen letmě

sluneční paprsek dotkne,

promění se na nic,

jako noci předešlé.

.