Vítr

Půlnoční vítr sílí a rozezvučel

kovově tenké struny pouličních lamp,

které hrají song pro unavené spáče,

pro opilce vracející se z hospod domů.

Nemohu usnout.

Ne, nebojím se.

Přemýšlím.

Přemýšlím k čemu mám přirovnat tuto zvláštní,

pro někoho strach nahánějící – přírodní – malou

noční hudbu.

Posluchačů je víc než dost,

těch co usnout nemohou.

A právě ti mají zlost,

protože právě proto usnout nemohou.

Mne tato noční hudba inspiruje.

Neusnu dřív,

dokud nenapíši báseň o větru.

O větru,

 který si blázny tropí z nespavců

a hraje ty nejlepší kousky z hororových filmů.

Je to zvláštní

a zároveň fascinující.

Tak nádherně umí hrát jen vítr.