Během rozlučkové párty, pořádané pro detektiva Jerryho Blacka (odcházejícího do důchodu), je v nedalekém okrese znásilněna a následně usmrcena sedm a půlletá holčička. Jerry se rozhodne, že by měl svou kariéru nějakým způsobem zakončit a bere tedy svůj poslední případ. Při návštěvě rodičů zavražděné holčičky PŘÍSAHÁ na spasení duše za dopadení vraha. Když je ale pachatel dopaden, tak se s tím Jerry nespokojí, protože si myslí, že chycený mentálně postižený indián byl pouze zmanipulován a přesvědčen, aby se k činu přiznal. Pátráním na vlastní pěst přijde na další dva podobné případy ve stejné oblasti, ale jeho bývalí kolegové již nechtějí případ znovu otevřít. V oné oblasti si tedy koupí benzínku s obchůdkem, aby mohl okolí sledovat….

Film Přísaha je rozdělen zhruba do dvou stejně dlouhých částí. První část spočívá ve vypravování a vysvětlování celého případu – odpovídá dějové linii kterou jsem popsal výše. Druhá polovina filmu je usedlejší a sleduje detektiva Jerryho Blacka, kterak se stává místním občanem pátrajícím po skutečném vrahovi.

Jako thriller mě tento film moc nenadchnul. Naštěstí obsahuje trochu víc. Ale takovou myšlenku by šlo podpořit rapidně lepším příběhem, protože v první polovině se nestane opravdu nic jiného (důležitého), než jsem popisovala. Nejvypjatější chvíle přichází s přísahou a ta je tak vypjatá, až ve filmu působí uměle a hystericky. Druhá půlka - zvláště pak konec - je naopak tak prošpikována, že máte cestou z kina co dělat, abyste si vůbec sami pro sebe rozhodli, zda pro vás byl Jerry kladným hrdinou, který myslel všechno dobře, ale přesto ho to stálo duši, anebo zneužil osmileté holčičky a její matky, anebo nakonec o duši vůbec nepřišel. Když to ovšem shrnu : Poslední den ve službě…rozlučková párty….přísaha na duši….ještě poslední případ? Viděli jsme to už tisíckrát.

Zvláštností na tomto snímku byly tři detailní záběry na květiny ve stylu našich Báječných let pod psa. Zatímco v BLPP tyto záběry symbolizovaly začátek roku, v Přísaze mi připadaly vzhledem k celku úplně zbytečné. Další zvláštností byly sekvence s pohybující se kamerou, rozostřeným pozadím a zajímavou hudbou, které mě vytrhly z dějové linie a nabídly mi „snovou“ chvilku v tak hustém prostředí – stejně jako Jerryho šestý smysl, symbolizovaly tyto části jakousi duchovní rovinu, podle které se vlastně film jmenuje. Celý snímek je ostře a čistě natočený, takže se máte možnost pohybovat v přesně definovaném světě, kde každý předmět má své místo a podle potřeby vystupuje. Budu tedy doufat, že to tak režisér Sean Penn opravdu myslel a budu ho chválit. Herecké obsazení – konkrétně post Jerryho – mi už tak dobré nepřipadalo. Jack Nicholson asi hrál jak uměl, ale co to bylo platné, když se jeho charisma (až na hlas) do role vůbec nehodilo. A na ostatních hercích už ani tak nezáleželo.