Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
	<předchozí v kolekci Opraj Ubic - Část II. Obraz druhý - Kterak osud ukázal, že velmi krutým svede být, a našeho hrdinu ledovou bouří zahubil z kolekce Opraj Ubic Autor: Květoděj Šmatlák (Občasný) - publikováno 23.2.2007 (16:38:58) následující v kolekci>

Mnoho času uplynulo od doby, kdy zavřely se za ním brány ledového království – s pekelným řevem ! před ním – před Oprajem !

Od té chvíle šel bez odpočinku ... mnoho dní, mnoho nocí ... Šel stále vpřed, a před sebe jen se díval !

– jen všude přítomný led odlišoval tento kraj od mnoha jiných ... stejné smrti ticho, a stejný smrti stesk, které při svém putování viděl kolem sebe ... byly přítomny i zde – strašlivou zimou ještě znásobené !

" Nakonec jen přece, díky Bohu ! – po mnoha dnech vyčerpávajících bojů, které o život svůj byl jsem nucen vést ... po mnoha dnech, kdy mysl moje pod vládou byla stále stejných pocitů ... bolesti, bolesti ! a strachu ... "

– On došel k svému cíli ! – On ocitl se v samém lůně ledového království ...

 Však tělo jeho ! – teď vedle sebe jej bez myšlenek vláčel ... zimou až na kost ohlodané ... zbyly z něj – z Opraje ! jen cáry černého, hnisem prorostlého masa ...

         – a ve větru hrůzně vlály jak prapor, jež příchod smrti ohlašuje ...

– Náhle ...

         – padl na kolena ... a ruce k nebi vztáhl, dlaně vzhůru obrátil,

a plakal ...

" Tak přec jsem zde ! – v srdci ledové říše ... zde dočkám se snad odpovědí ...
v dálce třpytí se, zlatem vykládaná – ke Slunci vysoká věž ! v ní musí žít ten, kterého hledám ! Já musím se do ní rychle vydat ! "

Z posledních sil rozběhl se k věži ... a přede dveřmi, drahými kameny vykládanými, naposledy krátce odpočinul ...

– pak vešel ...

Pomalu našlapoval po kamenných bílých schodech, vytesaných s takovou zručností, až se mu z té krásy tajil dech !

Byl nahoře ! Opatrně sáhl na velkou železnou kliku ...

– vše rázem změnilo se ...  a mnohem hrůznějším se stalo ! Děsivé černočerno jej obklopilo !

Z obrovské padal výšky – do otevřené náruče smrti !

" Jen okamžik před tím, než zabil bych se pádem do propasti ... strašlivý
vítr mne, jak papírovou kouli odfoukl – a mocně hodil mnou na ledovou skálu ... "

Ukrutnou bolest a muka zažíval – vítr neměl slitování ... poté, co rozdrtil mu náraz všechny kosti v těle ... nechal jej opět padat dolů –

         – a znovu ...

Naprosté šílenství ovládlo nyní Opraje ... a ten – opět padal ... s krutou radostí jím vítr mlátil o kamenné stěny ...

– a znovu nechal jej vítr ... na zem téměř padnout ...

– rázem však mohutná síla přibila jej k ostré skále – tak, že jeden
z jejích ostnů ...

– pronikl jeho srdcem ...

–  On před očima svýma viděl jen krev a smrti stín ... utrpěl mnoho zranění, která – spolu se životem – nemohou v jednom těle být ... myšlenky, které mu ještě v hlavě zbyly – rozprášeny v prach ... síla z jeho těla rychle mizela ...

– snažil se naposled a marně život na svou stranu naklonit ...

– neměl již sil, pokračovat v boji ...

Poznámky k tomuto příspěvku

ttomass (Občasný) - 23.2.2007 > Body: 3 Doporučil  <reagovat

stanislav (Stálý) - 25.2.2007 > mně to přijde moc umně napsaný. kterak to s Oprajem zametá. doopravdy lahůdka pro milovníky mýtických hrdinů a jejich statečných skutkův. kterak hrdina doufá, že se dočká odpovědí... ech... dumná věcička... Body: 5 Doporučil  <reagovat

Zrušit obrázky    Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno   e-mail> Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + čtyři ?