|
| |
 |
Zimní pohádka v Jaroměři
Autor: Kateřina (Občasný) - publikováno 7.3.2002 (17:50:33), v časopise 19.3.2002
|
|  |
|
| Bezhlavý rytíř Naivního divadla Liberec |
XX. Boučkova Jaroměř se uskutečnila v sobotu 23. února. Účastnili se loutkové soubory a divadla z okolí, a samozřejmě spolupořádající loutkový soubor Boďi.
Program byl zahájen Ostrovem splněných přání loutkového divadla Spojáček Liberec a Taky trochu o kůzlátkách loutkového souboru Vozichet z Jablonce nad Nisou. Obě tyto inscenace jsem v Jaroměři neviděla.
Odpolední program pokračoval třemi krátkými pohádkami loutkového souboru Na židli z Turnova. Turnovský loutkový soubor se drží svého názvu, dvě z pohádek byly skutečně odehrány na židli. První Medvědí pohádka Turnovských byla o medvědici a jejích nezvedených medvíďatech. Jednoduchý příběh o žravých medvíďatech, jejich matce a mazané lišce, které medvíďata napálila a přiměla k návratu k matce, byl odehrán maňásky s (odkrytým vedením?). Nejzajímavější byly zcizující dialogy mezi matkou-medvědicí a její dcerkou-medvídětem.
Druhou pohádkou, v rozměrech LS Na židli předvedenou na „velkém plátně“, s dvěma paravány, byl taktéž maňáskový Hadrfous. I tato pohádka se zaobírala dobrým jídlem. V případě babičky a dědečka se jednalo o vlastní pěstované zelí, které se zalíbilo i zajícům z lesa. Tři zaječí bratři začali jeden po druhém zelí s dědečkova pole odnášet. Dědeček postavil k poli strašáka Hadrfouse, který loupež první hlávky zaspal, u druhé si však na zajíce počíhal a nejmladšího chytil. Jeho bratři ho vyměnili za všechny ukradené hlávky zelí. Tak Hadrfous zachránil dědečkovi a babičce zdravou i chutnou stravu. Přestože se jednalo z produkce LS Na židli o nejdramatičtější příběh, v celkovém pohledu vyšel svým nevýrazným zpracováním, a především pomalým tempem /hlavně padajícím temporytmem, jako nejslabší.
Třetí turnovská pohádka, vlastně spíše bajka, Ježek a zajíc, pojednávala o chlubném zajíci a dvou ježcích, kteří si udělali z rychlého, leč poněkud nedovtipného zajíce legraci. Tato pohádka byla odehrána za na židli upevněném širokém paravánu, sloužícímu jako závodní zajícova louka. Zajíc běhal z jednoho konce louky na druhý, a vždy mluvil se zdánlivým spoluběžcem ježkem, který mu sdělil, že opět doběhl druhý. Zajíc si nevšiml, že na každém konci louky je ukryt jiný ježek, který žádný závod neběžel, a není tudíž ani udýchaný. Zpracování svou délkou respektovalo možnosti příběhu, a jednalo se tak o nejpěknější kousek turnovských.
Domácí loutkový soubor Boďi Jaroměř předvedl divákům na vlastní scéně ve vlastní dramatizaci Andersenovo Křesadlo. Boučkovo loutkové divadlo je okouzlující pohádkový prostor, umožňující hrát pouze čistě iluzívní marionetové divadlo. Jaroměřští nám tak předvedli hru s líbeznými marionetami na nitích, kterými docela dobře vládnou. Líbilo se mi, že voják Kristián je kladný hrdina (v protikladu např. k Vojákovi z Křesadla Naivního divadla Liberec). Rýpavý kritik by se mohl ptát, proč byl přítomen pouze jeden pes, jaká je vlastně princeznina chůva Apolena, je to jen líná služebná, která nechce mít problémy a k činu je vedena pouze dějem, či zda je dostatečně chytrá sama najít princeznu, zda je dostatečně pohádkové, aby princezna přikývla na návrh zcela neznámého vojáka zůstat u něj přes noc (s úsměvem kvitováno dospělými diváky), a dokonce by mohla vytanout otázka, zda příběh plný kladných hrdinů může mít dostatečné dramatické napětí. Navíc technické nedostatky přestaveb scény a zdravotní indispozice jednoho z výkonných umělců vyústily v rozpačitý výsledek.
Loutkový soubor Tak co? ze ZUŠ Chlumec nad Cidlinou přivezl maňáskovou pohádku Kuřátko Tinka. Kultivovaná inscenace o ukradeném vejci, kterého se ujme pes, sehrály chlumecké děti pod vedením zrající R. Hlubočkové. Protagonisté zvládli všechny odstíny jednajících postav, podlého kocouřího zloděje, který ukradl paní slepici Pipce vejce, psa Míši, který koucoura chytil a vejce mu zabavil, a posléze byl nucen adoptovat vylíhlé kuře, kuřete Tinky, které za svého otce prohlásí Míšu, a neštastné paní slepice Pipky, která není schopná své ukradené dítě identifikovat. Chlumečtí dobře odhadli své síly, předvedli sevřený příběh s dobře vedenými i mluvenými maňásky.
Cena XX. Boučkovy Jaroměře, letos udělená na základě výsledků divácké ankety, byla udělena právě chlumeckému souboru.
Ostřílené loutkové divadlo Poli z Hradce Králové vystoupilo v Jaroměři se svou novou inscenací Cirkus Dobroslav. Sled cirkusových čísel je propojen hledáním uprchlého hada a bojem cirkusáků se zlým záškodnickým panem Povejšilem. Při vědomí vysoké divadelní zkušenosti souboru je třeba uvést, že hradečtí nehledají jenom uprchlého chřestýše, ale zatím i tvar a dramaturgickou linku celé inscenace. V celkovém vyznění se jednoduchá zápletka s hadem jeví jako dostačně nosná a mnohem zábavnější než příběh pana Povejšila, zvláště pak pro dětské publikum.
Posledním představením XX. Boučkovy Jaroměře byl Bezhlavý rytíř Naivního divadla Liberec. Opět jsme se dobře bavili obležením hradu Valečova, geniálním využitím přestavbových přestávek (hraje se na „druhé scéně“ nad „hlavní scénou“) a kreacemi šlechtičny kočky Laury, vedené na pouhých dvou drátech.
Na závěr festivalu spolu většina účinkujících poklábosila ve vyhřátém divadelním klubu, za jehož okny se odehrávala pořádná chumelenice.
|
|
|
