O lásku prosím pokorně,

vy mi rozumíte, poétové blazí

a v mrazu odporném

pod okny stojíme tu nazí.

V žilách touhou vře krev,

srdce v hrudi zběsile tluče,

pak na rozbořených zdech

zůstanou otištěny, láskou zkrvavené naše ruce.

Přesto o lásku prosím pokorně

s vámi, poétové blazí

a dlaně vztahujeme neskromně,

k citům co tak schází.