Ahoj,

I.

mám duši skladem

a byla nekřtěňátko blízko kostela.

Pak zvoskověla

naprst dutou krustou,

jak když močí kropíš sníh.

Objem má, myslím

pro Krista,

menší než krysařík pražský 

Volá: zbil jsi sám

            do krve,

a že prý jsem špatný skladník.

II.

Taky bych chtěl zpívat

a navenek být prostý zatloukač hřebíků,

            dříč a častý kolemjdoucí,

ale tiším jenom obyčejně,

            unaveně

            a k smrti ohlušením. 

Lebka mi křeše o strany v chodbě,

kývání bim bam a omítka je krutě bílá

            víc než vlasy

            staré Zdráhalové zespoda. 

Jsem zdráhavý.

III.

Spískali jsme pěknou klauniádu

dnes kolem pozdního času.

            Políbil jsem

a jazykem vyhláskoval

abecedně písmena

zvláštních slov.

Bylo to krví a vínem a pivem

nakreslené dávno v osudu nebo v sudu

a já chtěl být  přesný.

Tvůj M.