Smutek Podzimu

List s tváří tiše vylekanou
Uklání se malý pán a hledí stranou
Za chvíli už má osud na dlani
Tak se ještě naposledy smutně uklání

Tak už ho vedou Malou Stranou
Za tu dámu stokráte nožem probodenou
V té hře byl králem zločinným a chladným
Však teď tu kráčí - sláb jako lístek spadlý

Kdo onu hru psal jsme dávno zapomněli
Jako na pána co s králem o chléb se pak dělil
I na Bídu tu dámu z představení
Stokráte proklátá - prokletá v zapomnění