Jak se okouzlil


Docela se třásl. Co po něm může chtít? Zaklepal.
"Dále!"
Otevřel dveře a vešel. Ředitel seděl za svým stolem a usmíval se.
"Á, dobrý den. Mám pro vás jeden úkol, kterého se musíte ihned ujmout. Pojďte se mnou."
Zmáčkl nějakej knoflík na stole, jedna zeď se odsunula a oba vyšli ven.
"Pojďte, obejdeme celou budovu."
Na nic se neptal a šel za ředitelem. Fakt obešli celou budovu a zase se vrátili k odsunuté zdi. Boty měl plný malých kamínků z prašné cestičky.
"Tak, co si o tom myslíte?"
"Promiňte? O čem?"
"No, máte taky v botách plno kamínků, ne? A taky, stejně jako já, určitě nemáte děravý boty."
"No... ano."
"Tak to je váš úkol. Zjistěte mi, jak se do těch bot ty kamínky dostávají. Máte na to týden."
Stěna se zavřela a on zůstal stát venku. Nemohl to pochopit. Bylo toho na něj najednou moc: usměvavý ředitel, odsunovací stěna a ještě ty kamínky. Byla to přesila.
Prohlídl si boty. Fakt nebyly děravý. Sedl si na trávník, zul se, vyklepal všechny kamínky na kapesník a začal je počítat. Pořád nic. Tak je setřídil do velikostních kategorií a všechno si zapsal. Pořád ho nenapadalo, co by mohl dělat dál. Aspoň ale bude moct udělat pěkný barevný grafy počtů a velikostí kamínků. Když obejde budovu každý den, uvidí i časový průběh... Úplně ho ten výzkum okouzlil...