Vtip (Wit) 2001 USA, 105minut

Režie: Mike Nichols
Knižní předloha: Margaret Edson (Pulitzerova cena)
Scénář: Emma Thompson
Hudba: Henryk Nikolaj Gorecki, Dmitrij Šostakovič

Ještě cítím slzy na tváři, ještě mi neoschly. Až takhle kýčovitě začínám, uslzeně a nadšeně, pln emocí, které by snad bylo lepší nechat vyvanout pro větší odstup. Ale já nechci, nechci odstup, chci tady a teď upozornit na film, který je sice „jen“ z produkce HBO, ale je poetickým a mrazivým dílem na téma života a smrti, vědy a emocí, představ o umírání a umírání, bolesti a úlevě. Ano, skutečně jsem si zaplakal a udělalo mi to dobře, ale pozor, tady není řeč o vykalkulovaných scénách á la Hollywood, kdy prostě kapesníky nemohou zůstat suché! Kdeže, tyhle slzy jsou tak nějak „skutečné“. Ale k filmu.
Vivian Bearing je univerzitní profesrorka anglické poezie, především si potrpí na renesanční poezii Johna Donnea. Výklad poezie je pro ni především vědou, také se za vědce považuje. Momentálně ji však trápí zdravotní obtíže, které jsou posléze odhaleny jako nemilosrdná rakovina vaječníku. Celou léčbu, která je experimentální a dávky a kombinace „koňské“, prožívá Vivian coby vypravěčka, snažící se „vlastními slovy“ zachytit všechny pocity a dojmy, všechno to, co ji tak přibližuje smrti a nutí přehodnotit dosavadní život a představy…
Emma Thompson je skvělá, holohlavá, trpící, citující z krásného Donnea, s černým humorem a tváří na kameru glosující odporné zhoršování se stavu, utrpení a pramalou naději, která není naplňována. Střet boje o vlastní život a doktorské rutiny. Ostatně jde především o příležitost vyzkoušet nové postupy léčby, šance nemá od počátku nijaké…
Vědecky chladný, nadšený mladý lékař Ashford, bývalý Vivienin student, bere rakovinu jako úžasnou věc, materiál pro výzkum, jen laskavá sestrička Susie si všímá, že Vivian je především člověk a až pak schránka na tumor velikosti grapefruitu…
Zažili jste v rodině či okolí chemoterapii a její vedlejší, příšerné účinky a beznaděj? Pak víte, o čem je řeč.
Scéna, kdy Susie zbědované Vivian masíruje polomrtvé dlaně krémem, za podmalby přesně úsporného a o to jímavější klavírního doprovodu, strčí směle do kapsy všechny vykonstruované dojáky komerčních snímků jedna dvě a závěrečná pasáž, kdy se Vivian choulí v náručí jediné návštěvy, staré profesorky, předčítající jí alegorickou říkánku o malém zajíčku, vaše oprávněné dojetí jen posílí.
Krásná a hluboká studie o nemoci, o boji s nemocí o smíření a pochopení o Johnu Donneovi.
Momentálně se dá film stále ještě „odchytit“ na HBO. Emma Thompson získala za roli umírající Vivian mimo jiné Zlatý Glóbus.