“Doblý den. Tak to je nový můj kolega JUDl. Plavomil Kšivohlavý.”

“To jako právník?”

“Ano, plávník jako já. JUDl.- iulis univelsae doctol.”

“Miloslave, já jim to laději napíšu na papíl, to bude jednodušší, abych to neměl nesplávně na vizitce.”

“Jo, to bude lepší Plavomile, máš plavdu. Tady máš mé pelo.”

“Děkuji Ti. Jo, já mám vlastně tu zlomenou luku, málem bych zapomenul. Tak to napiš Ty. Poslouchej dobše: JUDl. PLAVOMIL KŠIVOHLAVÝ.“

„...vohlavý. Mám to. Tak tady to máte. Takhle. To JUDl. umím, to mám taky.“

Druhý den jsou vizitky hotové.

“A kdybyste něco potšeboval, tak tady máte moji vizitku.”

JUDl. Plavomil Kšivohlavý plávník

 

Klient odchází a kroutí hlavou.

„Tak ten už asi nepšijde, viď Miloslave?“

„Hlavně už jim nedávej ty vizitky. Algumentace, logika, stlategie doblá, ale ty pšeklepy na vizitce jsou fakt stlašný. Klienti Ti pak neveší. Na vizitce, jako plávník, nemůžeš škltat! To pak oplavdu vypadá nevělohodně.“

„Že to šíkáš zlovna Ty. Věšíš.“

„No to je fakt slanda, ha ha. Podívej se na mojí.“

JUDl. Miloslav Věšíš plávník

 

Jé, Ty nejsi Miloslav, Ty jsi Miloslav! A né Věšíš, ale Věšíš! A to jsem se Tě lek’, že seš čelt. No ale plávník a Věšíš...to je taky doblý.