|
Ty znáš stránky pod obalem
knihy, v které umíš číst,
že tou knihou já jsem ale,
obracíš jen sem tam list…
Dobře víš, že stránka patnáct
hluboký můj skrývá cit,
která dobrá je i špatná
stránka má – ty víš – chci snít…
Přečetla jsi kapitoly,
v nichž jsem vidět bez příkras,
vidíš do mě, co mě bolí,
vidíš celek, vidíš část…
Až mě někdy trochu mrazí,
cos ve mně všechno četla,
žár – a také kýbl sazí,
temnotu – a v ní světla…
Četlas zklamání i touhy,
že bych tě chtěl v obsahu,
v kapitole s dějem dlouhým,
znáš můj strach, mou odvahu…
Víš, že od určitých stránek
jsi snad v každém odstavci,
oheň, co se vznítil, plane,
nad skálou jsou krkavci…
Čekají jen na mršinu,
že má láska vyprchá,
ona sílí v světel stínu,
vidíš světce - zloducha…
Věděla jsi vše, co cítím,
možná´s předem znala pád,
v němž se tě jak stébla chytím,
tajně doufám, napořád…
Prý své city také tajíš,
ne a ne je vykreslit,
klíčí, klubou se a zrají,
samotu by nesnesly…
Víš, chci s tebou všechno sdílet,
nemít skrýší, úkrytů,
mám své chyby, mám své cíle,
pro tebe vzdám ulitu…
Umíš mě číst mezi řádky,
tobě lze se otevřít,
ať už dlouhý je či krátký
příběh – chci tě podepřít…
Někdy pocit mám, že vše víš
o mně – jindy vůbec nic,
v čem jsem pravý, na co levý,
někdy se mi zase jevíš
uzavřená na objevy,
hodně věcí chci ti říct…
|
