Říkala že se jmenuje Ginna...

Co ale ještě dnes a komu

jemně vydechne a zazvučí pod vysloveným jménem

které je nenapodobitelně vsazeno do nitra?

Jaká tětiva se lačně napne

v nedozírném šumu stepi?

Říci jen jméno bývá dnes nicotným znakem

nepodepsaných obrazů

Voněla

až dlaně přetékaly do dychtivosti

v pohledu daleká vší titěrnosti

soustředěna v jemném rozechvění místa a setkání

jakoby ji mohl kat prostoru

kdykoliv prudce odetnout

Tvé moře brzy zahalí temné mraky

tak chceš-li vyplout a nezmizet...

je právě čas    

V jediném okamžiku očím kamsi proklouzla  

a nechala mne v jakémsi rozjímání:

hýčkaný smutek bývá u mne tak často

pouze hloupým návykem z dob nepaměti

a radost právě jen

krátkým mezidobím něhy

Nade vším ale bez vyznání

bez omezení kraluje ona tekutost příběhů 

váhavé a jindy bezhlavé prostupování se

v údělu zračícím se v pozorných

a přece uvolněných rozhledech