UMRLEC

                                                         (variace na Baudelaireovu mršinu)

                        No rozpomeň se moje milá,

                                           co jsme to dnes spatřili

                                           spolu za parného dne.

                                           Na místě kde rašilo bodláčí a tráva,

                                           bylo nehybné tělo umrlce.

                                           Stál sám…sám; asi exhumován.

                                           Ta mrtvola zjevně ještě žila.

                                           Chuděra pohřbená pod povrchem.

                                                         To doktor se splet,

                                           zle stanovil diagnózu na smrt,   

                                           a příčinu neuved.

                                           Vzpomeň si! Že přišli jsme blíž,

                                           Umrlec stál.Byl cítit hliněným pachem.

                                           Sinalá tvář a upřený výraz,

                                           hleděl přímo na nás,

                                           poznamenán svým strachem.

                                           A když jsme míjeli ten strnulý sloup masa.

                                           Tak jsem si všiml,co mu to hučí pod sakem.

                                           Hoch, byl to ještě docela mladý,

                                           však ostře voněl vlastním rozkladem.

                                           A stál tam v těžké apatii, a hleděl jenom k nám.

                                           Roj much,larev,červů a bakterií všeho druhu.

                                           Všechno sytí se tou polomršinou,

                                           čistí břišní nádor,co odhalil se nám teď více.

                                           Nehlučně stéká po obleku hnis.

                                           Chlapec sotva reaguje,na to co v něm žije.

                                           Ne, doktor se nesplet,ale pohřbili ho dříve!

                                           Pojďme, rychle!

                                           Nechci dál už vidět ten akt přírodní recyklace.

                                           A teď jen trochu zamrzí, má krásko,

                                           že až se jednou navždy rozejdeme,

                                           to až rozpadneš se v zemi na kosti.

                                           Budeš vypadat skoro takhle.

                                           Však věř,

                                           že já v srdci uchovám všechny tvoje tvary.