Zase vstávat, vstávat zase,

to je práce po ránu,

já jsem línej jako prase,

dlouze se pak protáhnu.

Do budíka praštím pěstí

a do práce vyrážím,

nezaspal jsem - to je štěstí

a co k jídlu? -uvážím.

Dorazil jsem a už opět sedím,

práce? - počká!

Skrze zuby cedím a do prázdna hledím,

mistr se sotva dočká.

Konečně je svačina,

to se pěkně nacpu,

a už to zase začíná-

-na pracoviště nástup.

Tak si přečtu noviny,

kéž by už byla "padla",

jsou tam samý koniny,

že prý: "Z věže spadla".

Teď už dělat nemá cenu,

zahálet je psina,

stejně čekám ňákou změnu,

ta zas byla dřina!