Když udělám chybu - přiznání je problém

Že zbytečná byla jak mnohé na světě

To člověk hold měří jak na první dojem

A splašeně lítá na šílené kometě

             Jen slovíčko “ Prosím”

Odpusť mi - mech prorostl hlavou

Řekl mi s úsměvem “ staniš se hravou!”

Mé souhlasné kývnutí – proto teď končím

         Cestičkou z oblázků

Naletět na lákadlo těla svůdného chyba ohavná

Co nedává pozor a nad sebou vždy dozor

         “Ať krutost se poměje”

                  Řekli když prosila – “napít dej z naděje”

Hlasům ty uvěříš a stokrát mě zapřeš před spaním

prostě to ukončíš nezměkčen mým voláním

Zašeptáš  “v hlouby tu zůstane 

                                                   –  slovíčko vinná”