A kostely viděl jsem křižovat noc

Obcházím zvenku tmu,
oprýskané memento a plech.

Až na samém konci
černá sukna a brána na hlavní třídě.
Žárlivý farář střeží prázdný chrám
svátečního, umíněného času.

Mozaika zrcadel
a roztříštěná freska tváře
ovanutá náladami
tlejícího srpnového odpoledne.

Zdá se mi to
příliš známé ?

Známé, či neznámé,
slova odkapávají
a poslední komparsista
svlékl kříž.