Najednou se rozednilo.

Jako každý den vše proběhlo v mžiku. Po rozednění začal z východu proudit teplý vánek a odhadem za necelou hodinku spadlo větší množství denních srážek. Ta strojovost byla celkem ubíjející, ale výborně sloužila k určení času.

„Dnes to musí prostě vyjít“ proběhlo jí hlavou.

Jako každý den se vydala na cestu. Pár hbitých seskoků a byla na pevné zemi. Po těch několika pokusech byla pěšinka hezky prošlápnutá a šlo se mnohem lépe než v úplných začátcích jejích pokusů.

Cestu vedla kolem zdrojů potravy, u kterých se zdržela vždy jen co nejkratší dobu.

Konečně vyšla ze spletité džungle a před ní se rozprostřela otevřená plocha jako na dlani. Za několikametrovým pásem zeleně byla nádherná tůňka, na kterou se … a opět srážky. „Dobrý čas, dobrý čas, dnes to prostě musí vyjít“ opět jedna z mála myšlenek proběhnuvších hlavou.

… nádherná tůňka, na kterou se, na kterou se. Hbitě se vydala k ni, aby to zjistila… na kterou se každý den těšila. Za vodní plochou bylo však vše rozmazané a to byl ten důvod její cesty. Po smrti svého partnera jediný její paprsek zájmu. Neváhala ani chvíli a skočila do vody, řekněme, že se ve vodě necítila až příliš dobře - něco jako žába ve vodě? Jako mládě v ní trávila více času, ale nyní se radši vyhřívala na sluníčku z pevné země. Rychlými tempy se blížila k bodu X. Až najednou náraz, tma, ponor, mlha, nevolnost, světlo, výnor… byla na místě. Druhý pokus. Několik temp na zpět a opět vší silou – vše se opakovalo. Nejhorší vždy byla ta fáze mezi mlhou a nevolností, no prostě "nablití".

Přiblížila se k hraně opatrněji a zkusila se na tu zvláštní plochu vyšplhat. Marně, klouzalo to a voda vše umocňovala. Docházely jí síly a navíc se blížil čas návratu. Zvedala se jako každý den mlha a po ní přišla poslední fáze zavlažování.

Vynaložila poslední své síly k návratu. Nocovat v té příšerné tmě se jí nechtělo. Poslední plánovaná zastávka u hromady moučných červů – večerní bašta a pak už jen posledních pár skoků a s vysílením se svést do svého stromového listu. Malá žabka má za sebou další krušný den a zaslouží si odpočinek. Usíná netušíc, že na zítřek majitel paludária přichystal pro stávající osazenstvo překvapení. Konečně se mu podařilo sehnat stejný exemplář stromové žabky v samčím provedení….

wunti