Přátelství pramení z nedorozumění

Našla jsem ten citát na internetu. Někdo si možná myslí, že je to jen kus věty, ale já to chápu. Já to zažila. Já takové přátelství mám. Už víc jak devět let. A jak vzniklo mi dnes nikdo nechce věřit, ale je to čistá pravda, stejně jako to přátelství.

Bylo to na střední škole. Já byla ve druhém ročníku a Pavla byla v prvním. Studovala tentýž obor jako já. Potkaly jsme se na computer clubu, který organizoval náš společný učitel výpočetní techniky. Pavla tam dělala hostesku. Já jsem tam občas chodila taky. Hlavně kvůli klukům samozřejmě. Nějak jsme se daly do řeči. Zeptala jsem se jí, co studuje. Odpověděla, že stejný obor jako já. Zeptala jsem se jestli má na něco paní učitelku Kubelkovou. Odpověděla, že ano. A já pronesla tu osudovou větu: „To je kráva co?“ A ona mi se smíchem aniž by se urazila, aniž by jí to nějak zaskočilo řekla: „Je to moje máma.“Stála jsem před ní jako opařená. Jako smyslu zbavená. A asi jsem fakt byla, protože si do dneška nepamatuji, jak jsem z toho vybruslila. Jen vím, že můj spolužák, si mohl smíchy umlátit hlavu o klávesnici. A pak nepřišel na odpolední vyučování. Jaksi se zapomněl u počítače.

Začali jsme s Pavlou kamarádit. Když se doma zmínila, že kamarádí se mnou. Její maminka šla do mdlob. „Proč zrovna Eliška?To není kamarádka pro tebe!“ Už nevím jestli já nebo její maminka jí vysvětlila, proč se tak k srdci nenávidíme, ale v podstatě šlo o prkotinu. Vina byla samozřejmě na mé straně.

Po víkendu jsme první hodinu měli Obchodní korespondenci a já jsem sousedce v lavici prostě nutně musela říct, co se o víkendu stalo. Několikrát jsem byla napomenuta, ale já jsem prostě musela mluvit dál. Jednou mi jiná paní učitelka řekla, že mám nejrychlejší frekvenci mluveného slova za minutu.Nevím jestli to byl kompliment?! No a tak se stalo, že paní učitelce Kubelkové přetekla trpělivost a zavolala si mě k tabuli, že mě vyzkouší z poslední látky. Jenže tu brali v pátek a já v pátek nebyla ve škole. A jelikož jsem bydlela na vesnici, daleko od všech spolužáků, nemohla jsem si látku dopsat tudíž ani doučit. Okázale jsem to sdělila paní učitelce. „To mě nezajímá, měla sis to dopsat!“ „A jak asi?“ řekla jsem drze. To už se paní učitelce zbarvila tvář do velmi rudé barvy a hlasitě s prásknutím ruky do stolu zaječela: „Jak to se mnou mluvíš?“ A zvonilo. Pak jsem si s „učňovkou“  šla k třídní učitelce pro poznámku. Zněla přesně takto: „Vaše dcera se nevhodně chová k učiteli.“Teď už jistě chápete, že jsem nebyla vhodná kamarádka pro dcerunku paní učitelky. Dlouho jsem si totiž myslela, že Pavla je právě ta poslušná dcerunka.Navíc její maminka byla zároveň její třídní učitelkou.

Dneska už vím, že to Pavla neměla zas tak jednoduché, jak se zdálo a že se na ní můžu ve všem spolehnout. Její maminka si mě nakonec taky oblíbila. Její bráška mi dokonce říkal „ségro“ a babička s dědou, ty jsou miliónový. Tatínek toho sice nikdy moc nenamluvil, ale byl vždycky v pohodě, tak jsem získala nejlepší kamarádku, které jsem před rokem byla za svědka na svatbě a i když vím, že jsem se k ní nechovala vždycky tak jak bych měla, dneska jsem ráda, že to všechno ustála a že mě má ráda takovou jaká jsem. Protože to je nejdůležitější.

A teď vzkaz jen pro ni: Víš kdy jsem poznala, že jsi skutečná kamarádka? Když jsem na rozlučkovém večírku před svatbou odcházela z té zakouřené diskotéky, znechucená tím, že to měl být můj večírek, ale bohužel mi ho celou dobu organizovala jiná „kamarádka“, která mě neměla ráda takovou jaká jsem. Nerespektovala moje přání, že nechci křepčit na diskotéce, ale jen tak posedět s kamarádkami. A co ty jsi udělala? Šla jsi se mnou ven. Posadila mě do taxíku a popřála mi dobrou noc. Vůbec ti nešlo o to aby ses bavila ty. Ale aby to byl můj večer. Falešné kamarádky řekly, hlavně dobře dojeď a ty jsi řekla…zavolej až budeš doma a v pořádku, ať můžu klidně spát. A já jsem tvé přání splnila a jak ráda. Protože "Jediný způsob, jak najít přítele, je stát se jím pro druhého."

Děkuji Ti za všechno.

                                                                               Tvoje Eliška