Nedělní oběd               sedmnáctého listopadu dámy se slunečníky sedíme ve studeném písku

od Dunaje fouká slaně do očí

Uch se na nás dívá : Obě jsou věčné panny. Na zdi vedle mola nápis zelenym sprejem :

„Žanetko! Miluji tě“!               

Nedělní oběd „pamatuješ jak jsme oknem u kurníku šmírovali babičku?“         Uch onanuje

brambory v míse a „já nemam ráda tolik nudlí“ říkám

podpal papír,Albertino, bude nám tepleji od řeky totiž fouká

„já nechci tolik nudlí“ vřeštim                                                                           Uch s rozkoší odmotává z kuřecího stehna střeva – „to není Dunaj“ huhňá – „nemluv s plnou pusou“

wir haben heute Mittagessen an der See polyká teda německy

albertino, neplač pro řeku, vždyť obědváme u moře

při nedělním pikniku mají dámy slunečníky

zrovna když se přeje dobrou chuť                   odněkud zavoní pivovar

studí mě zadek zatimco on doma na gauči prý..stěžuju si sebelítostivě               Uch se za břicho popadá

v novinách titulek: „na zastávce koh-i-noor válčí už třicátousedmou válku čtyři papežové a na dejvické právě chytla nějaká ženská“

obědváme u moře a                                         ústupovou cestu zavála sůl

albertino, postav na kafe

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                      Uch to chápe a přesto zuří

                                                                                                                      Uch to chápe a proto zuří