Poslední příležitost

Ve sklepní, spoře osvětlené místnosti  seděla čtveřice mužů nad kartami.  Vzduch byl prosycen tabákovým dýmem a šustěním karet. Ten, který už od začátku prohrával konečně pochopil proč a sundal si zrcadlové brýle proti slunci. Ani nepostřehl, že brýle odhodil přesně na místo, kde policie den před tím navrtala otvor aby sem vložila odposlouchávací zařízení. Zhruba sekundu na to, co karbaník pohodil brýle nad stůl  vybuchly na půdě nadstrážmistrovi Kubkovi na uších sluchátka.

"Koubek, neřvěte jenom hodil na stůl brýle," okřikl ho poručík Maznica a bedlivě pozoroval na monitoru dění kolem karetního stolku.

"Ááááá," vykřikl znovu nadstrážmistr.

"Koubek, tak sakra neřvěte pořád. Kdo měl vědět, že přesně doprostřed stolu budou házet karty."

Dveře ve sklepní místnosti se otevřely a vešel  sportovně oblečený muž. Maznica zpozorněl a ve chvíli, kdy se ještě více nahnul nad monitor, aby si prohlédl tvář příchozího skápl přesně do těch míst holubinec.

"Co vidíte?" otázal se čerstvý kadet postávající zvědavě pod nosným trámem.

"Hovno," odtušil Maznica a rozetřel holubí trus po ostatních hráčích na obrazovce rukávem.

Tam dole o tři patra níže se sešla nejhledanější čtveřice hazardních hráčů v celé republice a poručík Maznica už léta čekal na povýšení. Dnes dostal šanci svou obnošenou uniformu  ozdobit další  blyštivou frčkou.

"Koubek, o čem se tam baví?" otočil se k nadstrážmistrovi.

"Já nevim!!! Když voni furt mlátí do stolu," vykřikl hystericky Koubek a ve sluchátkách mu znovu zahřmělo.

"Jo, chlapi práce u policie je perná ale hodná jen tvrdýho chlapa," pronesl Maznica přes rameno k zevlujícím policistům a na rameni mu přistál holub.

Nově příchozí muž mezi tím zasedl ke stolku a v ruce roztáhl barevný vějíř karet. Maznica nasliněným kapesníkem mezi tím ještě více zneprůhlednil obrazovku.

"Kdo je ten chlap, toho neznám, jak to že ho neznám," vykřikoval a poskakoval před monitorem snažíce se zbavit přítulného holuba.

Sportovně oděný muž vhodil na stůl paklík bankovek. Ostatní hráči jej neochotně následovali.

"Až zahlásím heslo do vysílačky vlítneme tam," šeptal mezi tím Maznica na schodech svým dvěma spolupracovníkům. Koubkovi marně, ten už neslyšel. Před očima mu jen běhaly ty hlasité karty, které s burácením dopadaly na stůl.

"Tak teď," vykřikl Maznica a s odjištěnou zbraní rozkopl dveře. Následovalo několik kroků a pak pád na uhlí.

"Nevadí, spletli jsme se je to vedle," zahlásil do zvýřeného mouru a vyběhl ze sklepa.

V dalším sklepě rostřelil několik kompotů a hned ve vedlejším někomu rozšlápl kolo. "Sakra, Koubek to ste si nemoh zapamatovat kterej sklep to je?" řval marně na hluchého policistu a rozkopával další a další dveře od sklepů. Toho večera ještě  otevřel hodně dveří a když už bylo skoro ráno věděl, že ho povýšení nečeká. Ne snad proto, že by karetní hráče nechytil, ale spíše pro ztrátu drahé techniky. Takže nejlépe z tohoto dobrodružství vlastně vyšel Koubek, který dostal invalidní důchod pro hluchotu.

chocky