Celým tělem byl vskutku od hlavy až po pat

já probrněn mocným údivem vize své,

když v prázdno Prašné brány začal palcem klepat

nemusil být víc pobízen, poznal-k sobě zve!

Krásou kopců, vůní města pohlcován rád

a roztroušován záhy po jeho těle

být součástí mocí hlubin zlatých limonád

i rozšklebenou slunci tváří dívat utkvěle.

Rozžhavenými chodníky kolemjdoucích hlav

kočičími zašlapány silně v zemi,

odplyvnuv si jen tak z mostu všech dobytých sláv

s čtvrtým stínem Karlovým jaksi hrdě je mi.

Ve vlnách třpytu veslem strání proplouvá se,

ladnou silou v řečí směsi vyzní,

upoutává vzdechy tváří ku svojí kráse,

však nesvěcené vkusnou mluvou trýzní.

Uchopen za kotníky, zůstal, rozběh, vzlétnul

silou bouřících oblaků......přistáli v háje,

dost zamilován vzduchem s láskou ruce sepnul,

my na konci se octly.....vrchlického báje.

,,Já v duši celé lidstvo nosil

vír jeho tužeb, muk a snů‘‘

-My o Praze-