O KAŠPÁRKOVI

…

A ten chlapec měl spoustu hraček. A ty hračky měly ulámaná kolečka, natrhnutá ouška a oči plné slz. Ne vždy, až potom a také trochu předtím.

A ten chlapec, pusinka a brouček, měl hraček tolik, že mu na nějakém kolečku nebo oušku nezáleželo.

Hračky nemusí mít kolečka ani ouška a děti nemusí mít nutně hračky s kolečky a oušky, jejich dětské ruce mají moc na hračky posvěcovat hadříky, dřívka a kamínky, na hračky a zázraky. Ale když už je mají, když mají děti hračky s kolečky a oušky, tak je dobré, aby si jich vážily a zbytečně jim nepentlily oči slzami, neboť pláč hraček je pláčem dvojím – pláčem zklamané lásky a pláčem radosti, která je všude kolem nás, jen někdy bez křídel, na kterých by se vznesla.

A ten chlapec měl spoustu hraček. A stavebnice měl a autíčka a plyšáčky a kašpárka MADE IN RADOST s odpáraným úsměvem a polámaným srdcem. A netvrďte mi, že kašpárci,  nebo že hračky nemají srdce. Láska je všudypřítomná stejně jako Bůh a lidská srdce jsou málo, málo pro lásku, která touží obejmout vše.

Už třetí den se chlapec převaluje v postýlce. Třetí den a třetí noc a čtvrtý den a pátou noc, maminka mu otírá čelo a popotahuje peřinku, pán v bílém plášti vrtí hlavou a kašpárek leží pohozený v koutě, i se svým odpáraným úsměvem a polámaným srdcem,  láskou, kterou touží dát, kašpárek MADE IN RADOST, pátý den a šestou noc, a maminka si utírá z tváře slzu a pán v bílém plášti krčí rameny a kašpárek pohozený v koutě a šestý den a sedmou noc, tatínek těší maminku.

Pak oba rodiče usnuli a chlapec se probudil.

A bylo ráno a kohout kokrhal, maminka plakala radostí a tatínek vyhazoval chlapce do vzduchu, pán v bílém plášti vrtěl nevěřícně hlavou a kašpárek…

Tak to bylo: Oba rodiče usnuli a chlapec se probudil. Píchalo ho tu a bolelo tam, potil se a padala mu peřinka. Posadil se v postýlce, rozhlédl se po místnosti a rozplakal se. A kašpárek stále ještě ležel pohozený v koutě a chlapec vylezl z postýlky, potichu, se slzou na líčku a v noční košilce, zahrál si na myšku, podobal se andílku, zvedl kašpárka, přitiskl ho k sobě a pohladil rukou šťastné maminky. A chlapec plakal a kašpárek plakal a chlapec sliboval a prosil, hladil a líbal, v okně se tísnily hvězdy, noc se usmívala ústy měsíce a chlapec si vzal kašpárka do postýlky a usmíval se a kašpárek se usmíval a vyprávěl chlapci pohádky, dokud neusnul.

A ten chlapec měl spoustu hraček, kamarádů.