Mezi dvěma světy stojím

Kam přiklonit se mám?

Mám zůstat člověkem nebo andělem se stát

Dát na hlas duše své

Nebo výkřik těla snad

Na mostě nad propastí stojím

Který dva světy pojí

Ten starý znám a moc nelíbí se mi

Je ovšem známý a proto možná bezpečnější

Ten druhý krásný zdá se

ale mnoho neznámého obsahuje

Chtěla bych se tam vydat s těmi, které miluji

Však vím, že touto cestou musí každý sám jít

Pouze sám za sebe a svoje masky shodit

Nahý kráčet

Má duše touží domů navrátit se

Tělo mnoho jiných tužeb má i rozum

Je nesmysl poslouchat to, co je pomíjivé

Pouze věci věčné je dobré následovat

Nyní ve vzduchoprázdnu jsem

A divný stav je to velice

Vnitřně naplněná a zvenku prázdná

Uvnitř celá

Navenek rozervaná

Vím, že vzkaz z budoucích časů

Poslala jsem si

Nemohu ho ale najít

Velice dobře jsem ho ukryla

Mlhy nad mostem husté jsou

Slunce přes ně nemůže

Začínají se zvolna trhat

Mohu se do dáli podívat

Nejsem ještě zcela rozhodnuta

Podniknout zcela sama tuto pouť

Ale vím, že u mě vyhraje hlas mé duše

Svoje já z budoucnosti chci následovat

Pokud půjdeš za mnou stejnou cestou

Vím, že i ty svůj boj budeš svádět

Věz ale, že na druhé straně mě najdeš

Tento slib já dala kdysi nám všem