|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Déšť
s promočenou matkou domů
za ruku
křičím zpod deštníku
Na lidi kašli! Nemají oči…
Matka s hukotem v uších
Vodnatýma očima hodnotí krajinu
Sama sobě cizí. Moje.
-
Kdyby nesněžilo. Možná bych tušila
kterým směrem se vydaly
kosti z mého snu
chrastil mi nocí, muž za oknem
skalpel rezaví v trávě
ráno moudřejšího večera
ráno moudřejšího večera
opakujeme tupě frázi
když se loučíme
-
Matka v kupě starého oblečení
Je třeba nechat staré věci být
Prohlásí zamyšleně
S dlaní na kárované košili
kterou mi pořídila
když mi bylo dvanáct
-
Zima! Na chodbě brečí holka.
Pomalu svítá. Pod dýmem tvář.
Jako z Louvru. Lépe bych to neřekla.
Kýč v zrcadle. Červené třešně v uších.
Svítá. Na chodbě brečí holka.
Jako bych to neřekla.
Že samota je uzavřená vana
plná vody. Na kterou klepou
příliš zvědaví návštěvníci muzea…
|
|
|