|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Nemůžu najít rytmus, namůžu najít klid, když mi hořej chodidla na každý straně ulice. Novodobej mýtus se bortí na kusy, stejně jako já, moje druhý já se směje, to třetí neodpovídá, asi neexistuje. Cigarety a víno, naopak, klidně, divoce se vracim do světa plnýho plynulejch záhad, televizních ofin a nekonečně ročních srazů, na který stejně nechodim.
Pršící dlažba na příkopech, tančící Domy skrz mosty, železniční strana v parku. Zapnul jsem si bundu a někdo mi bubnoval slinama na rameno, zachumlal jsem se o trochu víc a vyrazil do nitra země, město pod schodama, shnilý a teplý jako pusa kamene.
Nasypal jsem droždí svojí bolesti na desku u dveří a čekal, že si někdo nabídne, někdo projeví empatii a podobný věci. Nikde nic, chodba vymytá od přítomnosti, cukající se svaly na žábrech a rybí oči ve sklenici.
Zalapal jsem po dechu a dopsal další stranu, ne že by se mi zdálo jako nutný psát, možná i jo, těžko
říct v týhle chvíli, v telefonátu odnikud nikam na konec pokoje a odrazy ode zdi zpátky ke mně.
Už dlouho jsem neřek pár vět, který maj význam v těhle končinách a zuřivě mžourám na listy uřízlý ruky stromu.
Hrdina se zvednul a namaloval obraz.
|
|
|
