|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
V pondělí ráno jsem se probudil téměř normálně, tj. s mírnou depkou. Polknul jsem ranní léky a ty psychiatrické jsem už ze zvyku zapsal na děrný štítek. Pomalu mi z nich vzniká úhledný balíček, jen ho odnést do výpočetního střediska.
Moje po ránu málem nevidoucí oko pohlédlo na ledničku. Ha! Rohlíky od včerejška zmizely! Přitom jsem ještě večer volal pečovatelce, aby další nekupovala, že ještě nějaké mám. Sakra, že by tady byl zase potkan? Pytlík od rohlíků byl totiž proděravěn skoro jako od potkana. Byl by to ovšem velice čistotný, věci znalý a neobyčejně pořádkumilovný potkan! Kromě sežrání rohlíků si totiž za tmavé zimní noci otevřel ledničku, zbaštil šunku a zmačkaný papír od ní řádně odložil do odpadků. Tohle věru na potkana nevypadá. Šunka a rohlíky jsou samozřejmě věci nahraditelné. Už jsem poslal pečovatelce SMSku, aby mi je znovu koupila. Mnohem víc mě mate však pomyšlení, že jsem někdy za noci temné sežral šunku i s rohlíky a vůbec si na to nepamatuji. Výmluvu však mám: beru proti depresím silné dávky Cipralexu. Kvůli němu jsem přece zavedl svou svéráznou děrnoštítkovou evidenci. Ten prevít má samozřejmě také nějaké nežádoucí účinky. Například závratě. Ale že by pacient v noci vyžíral ledničku a ráno se na to vůbec nepamatoval, o tom se zdravotnické anály nějak nezmiňují.
Před časem jsem musel řešit velice závažný problém:
Jak dostat z pytlíku
jenom část rohlíků?
Pytlíky s rohlíky z Billy bývají totiž zavázány na dva uzle – a zkuste rozvázat dva pevně utažené uzle na mikrotenovém sáčku. Zpočátku mi je trpělivě rozvazovala pečovatelka. Nyní už na to nemá nervy a čas. Já samozřejmě čas mám, ale ne potřebnou trpělivost. Proto konzumuji rohlíky metodou proděravění pytlíku. Jako potkan. Zjevně i v noci.
|
|
|
