|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Chodil se svíčkou sem a tam a vůbec nevěděl, co teď. Mohl chodit po vyšlapaných cestičkách, ale byly tu i jiné alternativy.
“Ano... Vždycky... je i... jiná... moššššnosssssst...”
“Kur- va! Vím, vím! Nerušit!”
Ze stěn obrovské jeskyně vyrážel pot a zaléval kouzelnou jabloň, která každých sto let zplodila syna a svíčku. Bez ustání šeptala.
Zásilka dorazila k adresátovi, vykopla dveře a temným hlasem pronesla: “Stojí to tu za hovno.”
“Jako přímo tady?” ujišťovala se čerstvě plnoletá Kšanda s drobným poprsím vpředu.
“Ne, celkově.”
Nebylo proč nesouhlasit.
Zásadní změnou v mém životě byla zástava srdce. Docela mi vyrazila dech. Nejprve jsem nevěděl, co dělat, pak jsem dvakrát počítal do tří, třikrát do dvou a jednou do jedné. Nakonec jsem se vydal z práce domů. Olše u řeky šeptaly: “Ten je mrtvý, už to má za sebou,” a ona, s ústy plnými ryb, jim rozčileně – jak jinak si vysvětlit tu nevychovanost – přizvukovala.
Naskočilo až na úsvitu druhého dne. Řeka vyschla.
Mimo realitu se ocitl mladý muž, když usnul. Ve spánku nadšeně přejížděl srny traktorem, stromy mu je naháněly. Ve dne to byl vegetarián se sklony k l a m. Dávejte si na to pozor.
|
|
|
