|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jsem literární postava, je to život na nic, můžu všechno, ale nic z vlastní vůle. O všem za mě rozhoduje nějaký pako sedící u notebooku a sledující porno. Jen na něm záleží, jestli budu žít, nebo si podřežu žíly, nemám do toho co mluvit. Dokonce i myšlenky mám od něj a ne sama od sebe… Jak říkám: je to prostě šílený.
Napadá mě, kdo to bude, koho si mám zase vymyslet, aby působil nějak věrohodně. Abych neupadl do klišé, neměl by to tentokrát být umělec, ani feťák, ani sebevrah. Znám někoho mimo tento okruh? Bude to zbojník, Ondráš.
Bože, tak to vidíte, čím jsem si to zasloužil? Proč musí psát, kdyby dnes nespustil word, mohl jsem zůstat nezrozen. Ale takhle? Už mi to začalo.
Ondráš je radikál, už když se narodil, řval docela jinak než běžná děcka. Jeho hlas rval na dranc. Matka skočila z okna a otec odešel Na Růžek a už se nevrátil. Osiřel v útlém věku padesáti sedmi let, byl nezaměstnaný a bez domova. Dal si inzerát do novin: CHCETE MĚ?
Je mi stěží šedesát a už mi rostou zoubky, jsem ochoten být vaším dítětem, třeba jen za byt a stravu. V případě zájmu mě najdete až úplně na dně.
----
Hnůj uložil začátek textu, udělal čtyři čárky a šel přiložit. Venku bylo třicet stupňů pod nulou, cestou ke kotli zmrzl. Když se probral, bylo už jaro, ale kupodivu se vůbec nic nezměnilo. Tak se vrátil k notebooku a pokračoval ve sledování odvážného erotického snímku ze 70. let dvacátého století. Přičemž usnul a zdálo se mu toto:
----
Bezdětný pár hledá potomka na soboty a neděle, strava zdarma! V případě zájmu nám napište na mail, určitě se ozveme. Ondráš tomu moc nevěřil, ale i přesto se vydal hledat internetovou kavárnu. Cestou udělal bankovní loupež a odseděl si pár let ve vězení. Nakonec si půjčil Na Růžku, kde nechal jako zástavu svou hlavu. V internetové kavárně sesmolil pár vět, jimiž hodlal oslnit své nové rodiče. Odpověď mu přišla okamžitě: má se hlásit na liposukční klinice v Tučné ulici.
Měl něco času a odebral se proto na autorské čtení slečny Krásné, velice se mu líbila, pročež se rozhodl ji znásilnit.
Jana zhubla o sto kilogramů, byla na sebe pyšná, rozhodla se udělat si radost a koupila proto nového manžela, svatba se konala přes internet a svatební noc si smluvili na dvanáctého července přespříštího roku. Pohlédla na oblohu a viděla, jak plují mraky. Přišlo jí na mysl, že by nebylo špatné pořídit si nějaké děcko.
Slečna Krásná prožívala vrcholné chvíle svého života, neb předčítala své verše vysokým kantorským hlasem, až se zalykala rozkoší. Tehdy poznala, že svět opravdu je nádherný. Myslela na to, kolik snahy a námahy ji stálo dostat se na parnas, kde se nyní cítila stát.
Sledoval ji k vozu, pak nastoupila a ujela. Bylo mu smutno a vydal se směrem ke Tučné ulici.
Když Jana uviděla Ondráše, byla převelice překvapena, jak mužně a dospěle vypadá. Odbyla proto formality a vzala si jej za pobočného muže. Přivázala jej zlatým provazem ke svým nohám, pročež za ní musel všude běhat jako pes.
----
Hnůj se vzbudil, zjistil, že páchne a jeho samého nikdo nečte. Realita se mu zdála být nečitelnou, odložil růžové brýle a rozhodl se vyvanout jako plamen, který zhasl.
----
Udělal ze mě psa a sexuálního otroka, nemá ani zdání, jaké to je. On totiž nemá o ničem zdání, nic nezná, a proto se o všem cítí oprávněn psát, neb jako každý umělec hodný toho jména spolkl všecku moudrost světa. Ale co my, ubohé postavy?
Slečna Krásná jej spatřila, kterak jej panička vlekla na vodítku. Zželelo se jí jeho závislého postavení, přemýšlela, jak zjednat nápravu. A poněvadž měla cit pro spravedlnost, obrátila se ve zdvořilém dopise na Hnoje, aby více nedopustil, by Ondráš trpěl. Když nedostala žádnou odpověď, vzala zákon do vlastních křehkých rukou a vypálila z revolveru zakoupeného Na Růžku.
Jana zemřela a teprve ve smrtelné agónii pochopila, že její život nic neznamená, pak podlehla vyvanutí. Byla sama, byla nic, byla ticho, nebyla.
Odpoutaný Ondráš, zatímco děkoval Krásné za její krasodušnost, dobře sobě rozvažoval, jak by se jí zmocnil. I nabídl jí, že ji adoptuje jako vlastní matku. Tím, se ještě více vzrušil, poněvadž prožíval iluzi oidipského dramatu.
Není mi zatěžko si jej vymyslet, neb on mě vyfantazíroval celkem bez skrupulí. Ostatně stěží lze zpochybnit, že Hnůj je mým duchovním otcem.
Tak sobě odůvodnil činy, jež prováděl pod rouškou práva na soukromí, když svou adoptivní matku podroboval nemyslitelným, ano i neslýchaným praktikám. Krásná viděla, že svět není ani trochu krásný. Byla velice smutná, pročež prožila nové tvůrčí období.
Ondráš ji oplodnil, pak plod vyřízl a Krásnou nechal podlehnout sepsi, s plodem pak nemravně obcoval. Objevil její básně, byly tak procítěné, tak opravdové, že nikdo nebyl ochoten věřit, že nejsou určeny k dojímání.
----
Hnůj pocítil poslední závan skutečnosti, pobavilo jej nepochopení, bavil se jím. Byl už sám navždy, ve věčnosti. Šťasten.
----
A v tomhle bodě mě klidně opustí, pročež se nikdy nedozvím, proč jsem se, totiž Ondráš, stal zbojníkem.
|
|
|
