SVĚT, aneb pohled okem zrozence z hvězd …

     Svět… to je koule, co se točí. Bydlí na ní lidé. Černí, bílí, žlutí a jiní… Je to modrá planeta, která se točí a ani neví proč. To MY lidé jsme si ji pojmenovali Země. Pro mě je to ale svět! Lidé si po něm běhají. Někde nazí, někde oblečení. A všechno je hra! Hra na člověka se zeměkoulí. Určitá podobnost s fotbalem, ale balón si hraje s námi . Velký míč, promnělivého charakteru s počasím. Tu bouřka, tam sníh, tady poušť. Každý má na světě člověka, nebo hračku, kterou má rád… vždyť je to vlastně jedno . I s člověkem se dá pohrát. Koulíš si s kuželkou a snažíš strefit koule. Někdo si tak hraje! Proč ne…

      Svět je oceán lidí na pevnině obklopené mnou. Neznáme se, ale občas se mineme v tramvaji. Pozdravíme se krátkou myšlenkou a pustím slečnu sednout. Ten starý muž se nedivý.

      Svět je metro s city. Lidé se jim vozí a tiše se míjí. Je to o lásce a závisti… máš-li jedno, nemáš druhé. Proto hledáme kompromis. Mlčení?!

       Svět je pingpongový míček. Každý si s ním pinká zleva i zprava přes zelenou bariéru... oceán?!  Jsou to zdi… jak umělé, přírodní, tak i lidské. Bouráme je a při jednom stavíme další. Tu z cihel, tam z kamene, někde ze slov… Slova jsou nejhorší. Jich je nejvíce a nejvíce klamou. Zastrčí člověka na léta za mříž z nejpevnějších… mříž z předsudků pomluv…

        Svět je prý morální, ale já bych řek, že jo. Bavíme se o sexu a přitom se rdíme . Drogy jsou tabu!? „Chlapče ,chceš bombón ?!“ Bavíme se o holce, bavím se s holkou ,spím? Spím …

        Logiku nepotřebuješ a instinkt je pryč! Zbytek je ve světě! Třeba si koupit kompas a zkusit se ztratit. Tam najdeš svět. Bavíš se pro sebe, usmíváš se na jiné … protože je krásný den. Svět je jako škola a nebo mozek. Myšlenky se hemží a někdy ani pravý mluvčí neví, co chce říct. Škola je fajn místo, znáš tam lidi a sníš si tam svačinu… frukem to zapiješ.

       Malé lži si promíjíme a velké nejsou. Na světě máme každý velkou roli. Jsme ale jenom malí herci, tak kolem 175cm… Navlékáme korálky a jsme princové a princezny. Zabíjíme draky a zachraňujeme princezny. Později draky nebudeme potřebovat… později “to máme“ i s večeří…

        Otvíráme slabikář a učíme se o jaderné fyzice a zeměkoulizace globusu. Globus je vlastně země v širokém vesmíru, ohraničeném zdmi pokoje. Píchám si do něj špendlíky a hledám si místo, kde budu mít hlad… a snad budu sám…Opíjíme se rohlíky. Realita je jiná a svět se točí! A já vím proč!! Mám to napsáno ve slabikáři.

       Když jsem byl malý, chtěl jsem být námořníkem a poznat svět. Prošmejdit oceán a bořit předsudky. Předsudky zbořit nelze?! Protože lidé jsou hloupí a nejsou sami… a my to víme!?