Máme doma čtenářský klub. Já jsem usazen v křesle, víceméně houpacím, které si pochvalují všechny návštěvy a soudě dle našich zviřátek, je i pro ně ideálním místem odpočinku, má milá, těhotná přítelkyně, která spokojeností září jak sluníčko, okupuje rozkládací gauč, který jsem, snad příliš přísně, v minulosti nařknul z nedostatečné velikosti. Tímto se mu omlouvám, má spokojená družka se na něj vejde hned několikrát! (Minimálně, počkejte, musím se obrátit a odhadnout ten poměr, zrovna na něm usnula, bodejť by ne, je půl třetí ráno…, dvakrát až dvaapůlkrát!)

Ale zpátky k literatuře. Tituly? Všeříkající! Zatímco já mám už týden hlavu plnou “DVD – Přehráváme a zálohujeme video”, tzn. s knihou před sebou se znovu a znovu snažím dosáhnout vytvoření “avíčka” z DVD a jsa doposud postaven zcela mimo podobná dění, slavím jisté ne zcela zanedbatelné úspěchy, přítelkyně je pohlcena titulem “Těhotenství – V otázkách a odpovědích”. Asi by se slušelo přiznat, kdo z nás dvou čte užitečnější titul, ale to nechám na vás.

Já: Sakra, proč to má jedna šest giga?! Doprčic, asi jsem to nějak blbě nastavil…

Ona: Podívej (ukazuje na obrázek), takhle velké už to je, to je dost, viď!

Já: Tak poslední pokus, dvě hoďky to nechám komprimovat a pak už se na to fakt vyprdnu!

Ona: Posloucháš mě vůbec??

Já: Jasně, jasně, že poslouchám… Cože? Proč se to tak blbě ořízlo, ježiš!

Ona: Budeš chtít přestřihnout sám pupeční šňůru?

Já: (Procitám z monitorové agónie) Cože? Ježišmarjá, to snad ani nemusim…!