K ránu
v hodině básníků
pokoj se pohnul
tak trochu nepatřičně
jako matka
nemocnýho dítětě
když s trhnutím na chvíli probere se
„já spala?“

hospody dávno
zavřely
poslední opilec doplul domů

určitě někde je dům
kde právě
zazpívala
přemožena
„miláčku
po sedmé
měj mě rád“

k ránu
v hodině tichých  nočních krav
zdálo se
komu naslouchat

pak zasvítalo
do stínů

Snad jako fénix
nezhynu

že studím vevnitř shořelá
že  nosím šaty z popela

hozená v koutě bez barev

že dávno nemám v žilách krev
kysele chutnám po vínu

Snad jako fénix
nezhynu