1

 

vesmír je úzký a prázdný jako slámka, na jeho konci: příčíš se

vytrvale             zeješ mi ústy

ZDE, v tomto drobném bodě

máme jedno společné

 

tušíme - -

 

jak dlouho už si nelakuješ nehty?

levou ruku máš podivně bílou

 

2

 

někdy jsi byla i doma

do rohové sedačky která je otevírací schováváme staré obrázky

zkouším do ní vlézt - - je na mě trochu malá; dýchám tak rychle

 

v hranaté bedně napěchované životem

 

podrž mne ať mohu spát při jednom rozžhaveném vláknu

tma vyvrhuje ruce vrahů a ty dopadají na můj krk

 

3

 

na sousední posteli seděla včera žena

prosil ji; netknutý talíř zapomněli odnést

zatímco spal

 

zvracela hodiny

 

láska se stala podlahou na kterou mohl padnout

- jak prosté, proč vstát

 

4

 

jednou jsem přišla potají: nemáš tu co dělat!

vypadala jsi tak veliká

vznášela ses uprostřed pokoje

 

oťukávali jsme tě jako rybky - -

 

a kde byl čas? jen pohybovat se, mířit...

čelem do nějaký zdi

 

 

 

řvát