tuik (Občasný)

ja myslim, ze to vsechno klouze po jedny trajektorii. to me na tom bavi.

a taky ta povrchova nepoeticnost, drzost, jako kdyz ve skole pri zkousce odevzdas s usmevem uplne cisty papir.

takova dobre mirena, vycizelovana nuda. v nejlepsim slova smyslu

whispermoonlite (Občasný)

líbí se mi technika, obratnost, s jakou se verše pohybují jeden za druhým a též nápad s vnitřním monologem v "Povrchních vztazích". - snad chápu i záměr vyhnout se jistým rozsáhlým poetickým sférám, na nichž leží stíny dřívějších autorů.

ale nevím, pokud jde o jádro - tenhle styl je postaven na stylizované od-interesovanosti, od-angažovanosti subjektu s tím, že nehýtek existenciálna zůstává zaryt ve vědomí jen natolik, aby nehrozil vyvoláním starého patosu. - je v tom snad i výraz životního pocitu, takže by se básně nemusely číst jako přehledy banálních, dobově aktualizovaných motivů v banálních vztazích. - naopak - jejich angažovanost ve vztahu k době vzniku, k provázejícímu prostředí a místu subjektu v něm by vystoupila na první místo.

a to už by mohl být trvalejší doklad. - angažovanost vedená ostentativně neangažovaným způsobem; tematizace prováděná nástroji, jež sama tematizuje - a tím i příležitost k novým výrazům. - to se ukáže asi až později, jak silně tenhle obraz zůstane mezi jinými generačními výpověďmi. - chci ještě dodat, že s opakovaným čtením jako bych silněji vnímal až úzkostný zájem, který je tiše ukryt pod méně problémovým povrchem. - (a nezáleží, zda tam "je" od původu, či zda si jej tam při čtení projikuji).

zkusím na toho koně vsadit. (i s vědomím, že nemám být překvapen, pokud "nedokáže" doběhnout) :)