***

A pak mě to zas napadlo. A pak to bylo tak a ne jinak. Snažila jsem se něco udělat jinak, ale šlo to všechno úplně stejně, tak, jako dřív, tak, jako dřív. Byla jsem z toho rozesmutnělá, říkávala jsem. Byla jsem skutečně, ano, byla, protože jsem neuměla ovládnout něco mezi tím a něco kolem dokola. Protože bylo všechno tak jiskrné a průzračné, že se nešlo ani nadechnout. Protože to bylo cosi pro mě, cosi za sebe, cosi pro sebe. Bylo to všechno, co jsem se v životě bála uchopit. Nedálo se to samo se sebou, dálo se to ve své podstatě. Chtěla jsem to mít, chtěla jsem to vstřebávat. Chtěla jsem to násilně, velice násilně a neskutečně. Samotný život by se bál pohlédnout do mých očí.

(...)