|
| |
 |
|  |
Snad se narodila ve špatné době, na špatném mistě...Někomu se prý takové
přání plní, ale ona takovou radost ze splněného přání ještě nezažila.
Třeba hledala úplně jinde, než měla, ale kam ještě jit?...Ptala se mamky.
Ta se na ni podívala svýma smutnýma očima. Něco řekla, ale znělo to spíše
jako by říkala:"Co po mě ještě chceš, zůstala jsem s váma sama, když
otec odešel, snažím se snad dost." Nemělo cenu dál se ptát člověka, který
žije jen ze svého trápení.
Šla za kamarádkama. Ty se smály:"Co blbneš, nespadlo ti něco na hlavu?
Dej si s náma radši skleničku!"
Poslední naděje. Její přítel. Přivítal ji s veselou ,leč uměle vyvolanou,
náladou "Ale kotě, snad tě neuspokojuju málo?" Tady také dárek nedostala!
Je krásná noc,ale ona ji nevnímá, brečí. Stojí na mostě a dívá se na
na vodu, jak lehce plyne, jakoby se jí nic netýkalo. Za chvíli bude s ní
dole a ...ale jedna stará paní říkala, že se k někomu pak letí. Blbosti! Prý
i občas pomůže splnit upřímné přání, ale musí člověk sám chtít a snažit se.
Ale ona už byla touhou po nesplněném přání moc unavená, už se vzdala.
Jestě zvedla hlavu...A snad kvůli té paní, která by ji možná splnila
její přání, kdyby neumřela...snad kvůli ní zůstala na mostě stát ještě
chviličku a nad městem tisíců lidí zavola : "Bože, proč je tak tězké žít,
když neslyšíš "MÁM TĚ RÁD"?"...
|
|
|
