Desetník

V jednom parku, v nízké trávě, ležel smutný desetník,

komu vypad, to se neví, byl to asi nezbedník.

...

Protože je malý peníz, záda nikdo neohne

a ani ta straka lstivá, do něj nikdy nezobne.

...

Je to chudák, nohy nemá, před deštěm se neschová,

leží tam a slzy roní, že ho nikdo nechová.

...

Jednou, ale přece štěstí -  krátký kroky šouravý,

které patří starý bábě a to paní Skuhravý.

...

Její oko unavené, zachytilo zvláštní lesk,

neboj babi! jsem desetník a ne bouřlivý blesk.

...

A tak jednou, kdysi - kdesi, smutný malý penízek,

přispěl jedný starý bábě na voňavý koblížek.