Ars poetica

 

Pod plachtou,

opřen o stožár červencového deště,

 přítomným káže František.

A je to jak na lodi,

je to jak na ledoborci,

který nám nové cesty nadělí.

 

Později

na scénu vstoupí měkké srpnové slunce,

v lese se otvírá děloha.

Kdo jsou mí přátelé?

Přijedu domů, zaleju kytky,

z černého křesla si je vyhledám.

 

 

 

 

 

–––

 

Co s tím dvacetiletým,

který tu nechal horké stopy,

jedl konzervy a neod-

vážil se ani do bazénu?

 

Mám ho před očima:

pěšina v houští,

kufr se špinavým prádlem,

poslušné odhodlání bříz.

 

                Leipzig X/2011