Prásk,

tak trochu drtím sny

a tak hodně kašlu na dojmy,

užívám si mlžný puch,

slabostí sladce bodavých

a řvu.

 

Duním jako led,

místo chladných mumlání,

slepených přání nudných svatých,

kde cit je pouhý nedopalek

na svíci ztvrdlých modliteb.

 

Zním hnusnou ozvěnou,

přebytečných barev podzimních dnů,

vířících kolem hlavy

v nevábném odpadu zneužitých snů

a jen tak kašlu na dojmy

jen tak

mizím v mrazu opuštěných dlaní