změna

stěhuji nábytek v pokoji, přesouvám rostliny z jednoho rohu do druhého

barvím si vlasy

a stěžuju si na bolest zubů, pár dní práskám dveřmi

aby aspoň něco bylo jinak

aby čas byl jen   „bytí je sled částic, které vznikají a zase zanikají“

ale co je změna?

z nebytí se už nerodí jiné okamžiky

když se zahledím zrcadlu do očí,

dívá se na mě matka

s každým křikem,

slovem které se zařízne do zápěstí

vím, že nedělí nás víc než sklo zrcadla

i ona ležela na zemi a zvracela

když sklenice od vína byly prázdné a zbyla už jen bolest

a oteklé ruce, které už neměly sílu zvednout

ostatní, sebe

...a ona neví, jako bychom byly

jen dva lidé, jako by dělilo nás třicet let

jako bych byla skutečně

mladší

vrátit čas

někdy paměť zcela zřídne, podpíraná sloupy strachu

jen pomalu houstne, než najdeme zatoulané úlomky

a spojíme je v celistvý obraz

nic nelze říct,  jen že se snažím

ale nestačím včas chápat

               --- tolik chyb vyrostlo z nevědomí, žily z vlastního vzduchu

a myslely že nepřekáží

teď vím, jak cítíš, není to špatné, jen odlišné

ale nelze..., poznat tě až teď