Ukřižovaná – napůl panna, na půl popálená ….sladkost

uhranutí

něžné zjizvení kůže … od pohledů

věděla jsi to od začátku

ale bránila ses BOHU

na vratkých

kovových a chladných … vratech do ráje

přibita – v lůně probodnuta

přesto panna

                        … stále více větvení prostupuje víru

                              stromově oživlé pařáty noci

                                trhají dále tvoji lidskost

                                  ze srdečních chlopní – tak tiše bující …

smrt … to zrození do temnoty

krajina vrcholů a syntetických orgasmů

kdy tišící kapsle plné krve – putují na druhý břeh

a líbají plameny … ty žhavé doteky

… ty rudé jazyky

                           cítila si je?

Je podzim

a opadané slzy šustí v ulicích

pestrobarevné střepy odrazů

rozbitých zrcadel

a ty si zbila/zbyla sama – náhle probuzena: trochu panna/trochu popálena

                                      nikdy už nechceš být tak zvláštně obejmuta

              v kraji odpuštění ….

dnes zase budeš sladká

usínat na nebesích z peří

ale ty jizvy?!

Se neztratí …

Podebrané oči, vlas a dalekohled z totografie mé dámy

mrtvý pohled

do zrcadelných otisků

podebrané oči

od veškeré tvé bolesti

oči

vráskami zvýrazněné němé vody

a na jazyku

vlas

ta dávivá vzpomínka na chvíle touhy

ZRADA

té malé dámy

fotogenické potvůrky se zlatem ve vlasech

pít, pít, pít – žadoní ztracení v poušti / beze svědků – neodpouští!!!!

a tak zkrze tunýlek

srolované fotokarikatury

sleduju svět tak krásně omezený

na zorné pole nezorané

( a občas mihneš se mi přes hledí

taková moje bílá myška

abstinenta od láskopadů)

potlesk, úklona a baletka na jezeře se topí ve vlastní vině

ticho

klid

nerušit

padá hvězda! Přej si něco?!